Červenec 2006
Letní tábor v polském klášteře Svatyně věčného světla
Ve všech společenstvích bylo umění vyjádřením tvořivosti a krásy Bytí.
Měli bychom cítit vděčnost a obdiv k těm, kteří vyjadřují hlas a krásu Bytí.
Neměli bychom se otáčet zády k tvořivosti a Daru Bytí. Praktikujeme-li nejvyšší Cestu, všechny projevy Bytí takového, jaké je, jsou předmětem obdivu a vděčnosti.
Ejunova flétna není Ejunovou flétnou, ale vyjádření dechu Bytí.
Jak bychom se mohli rouhat proti bytí nebo jej kritizovat takové, jaké je?
Zpěv, řeč, když vyjadřují skutečnost, nikoli neplodnou hudbu, jsou darem společnosti a také příležitostí stát se hlubším.
Ikebana, kulinářské umění, debaty na téma dharmy, to vše musí být studováno, obdivováno a uznáno jako projev Bytí takového, jaké je.
Nemyslete si, že pouze Ku nebo zazen jsou důležité.
Počínaje od zazenu musíme být vděční za život, který nám byl dán, za všechny cenné momenty, které jsme mohli prožít.
Co víc, musíme spolu vytvořit hluboké přátelství, věčné přátelství, opravdu věčné.
Nemyslete si, že co je spojené s uměním, je nutně projevem ega.
Ego neexistuje, existuje pouze Bytí takové, jaké je.
Slovo ego je zdrojem rozporů a je často používáno k ponížení jiných a ponížení jiných se děje pro povýšení sebe sama.
Pomocí své autority musíme vynést ostatní nad sebe.
Jinak řečeno, dovolit ostatním, aby vyjadřovali sami sebe, aby rostli.
Ve všech věcech a na všech místech můžeme nalézt krásu, neboť ve všech věcech a na všech místech přebývá Bytí takové, jaké je.
Samozřejmě, že nikdo není úplným znalcem umění, ale když své umění praktikujeme upřímně a chceme se o něj podělit s jinými v lidské společnosti, tak se společnost stane vděčností a povstane duch obdivu.
Mimo to, když je ta společnost projevem Bytí takového, jaké je, jak by se mohla neobdivovat projevu Bytí takového, jaké je?
Každý a všechny cítící bytosti jsou hodné obdivu a vyjádření úcty.
Když zpívám píseň poetickou nebo naučnou, žáci je poslouchají jako nauku, odrážejí tu nauku, a poté si všímají svého porozumění.
Když zpívám, všímám si toho, co je napsáno, i toho, co vyvstává v mém duchu a zdá se mi to ještě jasnější.
Tak je zpěvák zpíván ponad textem.
Když čtu svůj kusen, objevuje se hlubší porozumění. Je to jako zdvojené čtení. Je to ŠIRYO, myšlenka, která proniká FUŠIRYO, ne-myšlení. Myšlenka se opouští v ne-myšlení, aby přečetla HIŠIRYO, přímé porozumění.
Dnes budou po volném zazenu ordinace.
Protože původně jsme probuzeni, objevuje se u nás směřování k Probuzení.
Vytryskne duch BODAIŠIN nebo BÓDHIČITA. Duch, který směřuje k Probuzení.
Ordinace je úkon, při které obdržíme KAI, přikázání, JUKAI, deset přikázání. Je to úkon předání buddhistických pravidel (KAIRITSU; JU JUKAI).
V oné chvíli slibujeme, že se oddáme Třem klenotů (TRIRATRA; SANBÓ) a že budeme ctít deset přikázání, vyhýbat se zlu, činit dobro a snažit se, aby nás všechny bytosti chovaly v úctě.
JUKAI jsou na cestě velmi důležité.
Vstoupit do společenství probuzených je považováno za konečnou zastávku lidské bytosti. Je to nejvyšší štěstí. Obléci šat a kesa a obdržet přikázání a misky.
Respektovat přikázání je nejvyšší láska, kterou můžeme dát bližním.
Největší zásluha je předávat nejdokonalejší Cestu a uskutečnit dokonalé Probuzení.
