Náš milý Jáno Čuňo byl několik let žákem mistra Kaisena a žil s ním v jeho ášramu ve Francii. Pokud jsem dobře informován, mistr je rodilý Polák. Z vnitřních důvodů Jáno mistra opustil a vrátil se na Slovensko. Duchovně se připojil k nám. Zevně se mu trvale vedlo špatně, protože nenalezl v Rožnavě u Košic, kde žil uplatnění. Proto se rozhodl někdy v roce 2004 znovu připojit k mistrovi. Dlouho jsme od něho neměli zprávy, jen příležitostné písemné pozdravy.

Až asi v dubu 2005 se ozval po telefonu z Polska, že pobývá v jednom z center mistrovy školy. Mluvil stručně: "Mistr Kaisen vás navštíví ve středu 8. Juna. Přijde s ním šofér a tlumočník." Byl jsem překvapen. Nic takového jsem nečekal i když jsem se pravděpodobně Jánovi někdy dříve zmínil, že bych se s jeho mistrem rád setkal. Vždy se rád setkám s kýmkoliv, kdo je opravdu duchovní a velmi se divím, že po takové radosti mnozí vůbec netouží. Jak podivné.

Jen Jáno položil telefon, hned jsem si uvědomil, že nevím, jak si mistr naše setkání představuje. "Co když bude chtít umýt nohy, padat před ním na zem a věnec kolem krku?" Moje představa byla úplně jiná: prosté setkání dvou přátel. Vina za tyto představy byla na Janovi, který nám jej vykreslil jako velmi přísného až strohého. Dokonce jsme měli od něho několika stránkový spis, co vše je třeba udělat, aby byl mistr náležitě uctěn a spokojen při návštěvách u uctívatelů.

Když se blížil den setkání a nevěděl jsem ani v kolik hodin mistr přijde, poslal jsem obšírný dotaz Jánovi. Ten odpověděl obratem, ale mnoho jsem se opět nedozvěděl.
Jánův e-mail:

Drahý pán Vacek,
Ďakujem veľmi pekne za vašu ctenú odpoveď.
Tu poskytujem potrebné informácie: Majster Kaisen so žiakmi bude u Vás 08.06. od 17.00 do 18.00.
Bude to len hodinka, nakoľko má strašne nabitý program.
Čo sa týká vašej spoločnej meditácie, to nechám na Vás pán Vacek, či ju zrušíte celú alebo napr. časť bude po našom odchode, tj. po 18.00.
Teším sa veľmi na Vás a ostávam s pozdravom, s hlbokou úctou večne v duchu. Gassho Ján Ko Shin

Alespoň, že přijede i Jáno. Pochyby trvaly dál. Kam mistra posadit, aby se neurazil, jaké pohoštění připravit? Nakonec jsme se rozhodli pro černý a zelený čaj a Míla udělala moučník. Jelikož je ve středu od 17 - 21hod. u nás společná meditace, na kterou chodí až 15 zájemců, tak jsem ji vyjímečně odřekl. Pozval jsem jen Zuzku, Petra a samozřejmě přišla i Eva.

Do této nejistoty přišel mistr a s ním 5 žáků a jedna žačka, převorka kláštera v Polsku, celkem 7 lidí a Petr se Zuzkou.
Najednou bylo vše jasné. Obrovská láska a dojetí a začali jsme se s Kaisenem objímat jako staří přátelé, kteří se po dlouhé době setkali. Pohnutím jsem nemohl chvílemi mluvit a jen s obtížemi jsem přemáhal pláč. Dostal jsem jen ze sebe: "To je moc dobře, že jsi přišel". Sedl si na gauč, kde obvykle sedávám, přisedl jsem k němu, objal jej kolem ramen a hodinu jsme si povídali a smáli se a byli moc šťastní. Ptal se, jak vedeme semináře, jak jsem na tom se zdravím a na mnoho dalších věcí. Líbily se mu moje oči a dlouho jsme se z očí do očí dívali navzájem. Nebylo žádné seznamování, zkoumání či ostych, ale okamžité a přirozené porozumění a blízkost dvou velkých přátel. Když jsem mu říkal, jak bych se bál putovat ilegálně v Číně jako on, jen se smál a řekl: "Já bych se dnes bál také, tehdy jsem byl ale mladý". Cítil u nás duchovní atmosféru, jak řekl, jako když byl před lety u Tomášů. Také chválil celkovou atmosféru v naší zemi: "Je lepší než v ostatní Evropě". Společně jsme si také postěžovali na námahu, jakou nás stojí veřejné vystupování. I jeho unavuje a vyčerpává. Jinak mu moc chutnalo "těsto", zřejmě polsky moučník. Chválil Mílu jako kuchařku. Hodina uplynula ani nevím jak. Při loučení sám od sebe řekl: "Přijdu zas".

Celý průběh setkání snímala videokamerou "paní převorka", mladá žena. Ptal jsem se jí, jak ji mniši poslouchají: "Moc ne". Řekl jsem: "Mne také ne" a oba jsme se smáli. Nechtěl jsem jeho žákům Kaisena půjčit, že si jej nechám: "Máte jej dost", ale oni se bránili: "Nemáme". Tak jsem jej s lítostí propustil.

Pak jsme seděli s Petrem a Zuzkou do devíti. Probírali jsme setkání a meditovali. Zuzka řekla, že: "Z mistra něco dokonce cítila, což není vždy". Setkání zřejmě mělo svou duchovní sílu. Mirka, která se pravidelně nalaďuje na naše meditace, jeho mimořádnost pocítila a také hned poslala příslušnou SMSku.

Setkání na mne silně citově zapůsobilo. Stále mám pocit, že bylo duchovně velmi potřebné a něco velmi dobrého se odehrálo, napravilo či završilo. Nevím přesně co, jen, že to bylo velmi a velmi dobré a potřebné a to spíš ze strany Kaisena.
Nějak se vrátil.

Kaisenova návštěva v Čechách trvala asi 2 - 3 dny. Ve čtvrtek ráno odlétal zpět do Francie, Jáno se vracel ještě do Polska, ale nevěděl přesně kdy, pak se má vrátit do Francie.
Videozáznam z návštěvy mám slíbený, tak jsem zvědav, zda dodrží slovo.
S Kaisenem jsme mluvili kupodivu česky. Jen občas se na některé slovo zeptal Jána. Používal dokonce některá slovenská slova jako "počuvať".
Mistr patří do zenové školy sótá, která nepoužívá koanů, jak nám vysvětlil Petr. Nosí tradiční oblek zenových mistrů.

Od 19. hodin večer bylo v Tyršově domě na Malé Straně v jednom ze sálů setkání s mistrem. Zprávy o něm mám od Vlada, který se zúčastnil. Přišlo "možná až 150 lidí", vstupné bylo 150,- Kč. Setkání začalo zenovou meditací, která trvala asi 20 minut. Sedělo se výhradně na zemi. Na správnou pozici těla se kladl velký důraz. Má se sedět na vyšším, tuhém polštáři s nohama křížem tak, aby se kolena dotýkala země neboli, aby byla níž než spodek trupu. Soustředění se dělo na dech jeho pozorováním s cílem, jak řekl Vlado: "Ztratit se v dechu".

Není pochyb, že pozorování dechu je jedním z více dobrých prostředků, které zastavuje mysl. V souladu s poučkou: vědomí, které pozoruje, je důležitější, než co pozoruje, přímou stezkou k poznání tato metoda není. Jak mistr vede žáky dál, nevím.
Po meditaci následovaly dotazy, na které mistr odpovídal někdy přímo česky, jindy s pomocí překladatelky do francouzštiny. Je sympatické, že na některé otázky mistr odpovídal: "Nevím", místo aby se nepohodlným otázkám vyhnul, jak mistři často dělají.
Setkání skončilo ve 21 hodin.

13.08.2005 - Ing. Jiří Vacek