Zazen, Mistr Kaisen a Odysea člověka světla
Regena 7/2000
Co je v zenovém buddhizmu důležité? Neulpívaní. Tato filosofie či náhled na svět (neuplívejme na názvech!) staví na potřebě odhodit vše naučené a vyčtené, trhá názory, které člověku předem zužují pohled na svět. Celý svůj život totiž vytváříme definice – definujeme sami sebe ve vztahu ke světu, svět, který poznáváme definujeme ve vztahu k sobě samým-a tak stavíme hranice, mantinely, v nichž se pak pohybujeme. Dává nám to pocit bezpečí, asi jako pštrosovi, který strká hlavu do písku. Místo abychom zůstávali otevření, uzavřeli jsme se do svého pohledu na sebe a na to kolem. Říkáme o sobě, že jsme něčí dítě, něčí rodič, někdo... To znamená ulpívaní na formě a názvu. Půjdeme-li dál, řekneme, že jsme nikým–a ulpíme na prázdnotě. A čistá mysl, jíž chceme dosáhnout není prázdná mysl, přesto však čistou myslí, jíž chceme dosáhnout je právě mysl bez myšlení, protože myšlení je touhou a touha znamená utrpení.
Jak si to všechno přebrat? Možná že právě v této otázce tkví dúvod, proč je v zazenu tak důležité najít mistra. Živého mistra, kterému múžete klást otázky. Zkusme začít tím, že jich pár položíme mistrovi, který sám o sobě říká, že již není mistrem. A směje se. Na vás i vám. Přeberte si jeho odpovědi sami.
Na autogramiádách je běžné, že nejprve autor řekne něco o sobě, své životní dráze a knize, kterou bude za okamžik budoucím čtenářúm podepisovat. O totéž byl požádám mistr Kaisen. O sobě řekl: Není moc co říct. Jsem obyčejný muž, který praktikuje zazen. A o knize? Myslím, že je to sedmnáctá kniha, ktrerou jsem napsal a myslím, že tohle (zamyšlene si prohlédl jeden z výtiskú ležících na stolku před ním) je jedna z mála knih, ve které nemluvím o zazenu. Mluvím tam o věcech ze života. Úsměv. Ale jsou to už dva roky, co jsem ji psal, nepamatuji si úplne přesně, co v ní je.
Říkáte, že tato kniha není o zazenu, ale o životě. Zazen nesouvisí se životem?
Na základě zazenu se naučíme jak žít.
Co vás vedlo k tomu, že jste napsal sedmnáct knížek?
Nesleduji tím žádný cíl. Nějak se to tak postupně napsalo. Běžně píšu knihu tři dny a to co jsem napsal, nikdy neopravuji. Také nikdy nedostanu žádnou cenu za literaturu.
Pocházíte z křesťanského prostředí. Co vás oslovilo právě na zenu, čím se tak odlišuje od ostatních náboženství?
Zazen je jednoduchý. Není tu třeba víry, stačí se modlit – sednout si a vrátit se k původnímu klidu. Tam, kde už není ani zen ani buddhizmus ani křesťanství, kde už nejsou mé osobní iluze. Jen klid, jas a energie, čistá a průzračná, ale přesto aktivní. Není třeba vědět nic speciálního. Zazen je nekonečný, protože vědomí je nekonečné.
Každé náboženství má své ceremonie, jak moc důležité jsou v zenu?
Jsou tu ceremonie, ale nejsou povinné. Je tady sútra pro modlitby, poděkování a dále sútra recitovaná pro meditaci, která je učením, jak praktikovat meditace.
Ale v zenu nejsou ceremonie důležité. Přesto je to příjemné, třeba si zaspívat. Je to dokonalá harmonie. (pozn.red.: Pokud jste ovšem schopni ze sebe něco harmonického vyloudit, Kaisenova deska L´ âme – Duše, která právě vyšla v Trnavě, svědčí o tom, že jemu to jde velmi dobře.)
Vy jste měl, tuším-li správně, japonského mistra. Jsou rozdíly mezi japonskou, indickou a čínskou školou zenu?
Můžeme říct, že Indie je hlavně hinduistická, ale za časů Buddhy tam praktikovali rovněž meditaci, která byla později přenesena do Číny a odtud do téměř celé Indonézie – Koreje, Japonska, Vietnamu. V těchto jednotlivých školách není rozdíl, mění se jenom způsob výchovy a vzdělání. Ale pořád je to učení Buddhy.
Změnila se nějak vnější forma zenu, když přišel do Evropy?
Mění se. Ale neměla by se měnit příliš. Je to choulostivá věc, měnit něco tradičního. Je tu vliv historie, okolních náboženství, vývoji civilizace... Mění se; měním se, ale snažím se zachovat základ.
Co bude se zenovým mistrem, až už nebude zenovým mistrem?
Já už dávno nejsem zenovým mistrem. Snažil jsem se být dobrým mnichem a teď se snažím být spravedlivým mužem. Už nejsem mistrem, to je moc únavné.
Děkujeme za rozhovor
Kateřina Drmlová
Nahoru | | © Sótó zen ČR
