Slovníček
Avalókitéšvara (san.) – doslovně: Pán, jenž pozoruje pláč světa; bódhisattva neomezeného soucitu, jeden z osmi velkých bódhisattvů, emanace Buddhy Amitábhy.
Bódhi (san.) – doslovně: procitnutí, probuzení; jednota nirvány a sansáry, subjektu a objektu, založená na moudrosti; duch Bódhi – probuzený duch.
Bódhisattva (san.) – ten, který neotřesitelně, odhodlaně a upřímně usiluje o probuzení pro dobro všech bytostí, a který složil slib nevstoupit do nirvány dřív, než všechny cítící bytosti nedosáhnou stavu Buddhy; bytost, která nejen usiluje o probuzení, ale také dosáhla určitého stupně realizace.
Bódhidharma (440? – 528?) – První čínský patriarcha, který přenesl buddhismus z Indie do Číny; zakladatel buddhismu čchan (zen).
Dharma (san.) – Buddhovo učení či jeho pozdější komentáře a interpretace; v jiném významu také jevy nebo univerzální pravda.
Dógen Zendži (1200 – 1253) – japonský zenový mistr, který přenesl učení sótó zenu z Číny do Japonska.
Dódžó (jap.) – doslovně: místo předávání cesty; místnost určená k meditaci.
Gakudó jódžinšú (jap.) – jeden ze základních textů sótó zenu z roku 1234 obsahující učení mistra Dógena; spis obsahuje pokyny ohledně správného praktikování Buddhovy Dharmy a správného porozumění praxi; skládá se z deseti kapitol.
Hiširjó (jap.) – doslovně: to, co je nezměrné pro myšlení; stav mimo myšlení, myšlení bez myšlenek.
Kóan (jap.) – doslovně: veřejné vyhlášení; formulace ze sútry či výrok mistra, které mají vyprovokovat bezprostřední poznání nejvyšší pravdy; podstatou kóanu je určitý paradox, který překračuje pojmové chápání a může být pochopen pouze probuzením hlubších sfér mysli.
Mondó (jap.) – otázky a odpovědi; zenový dialog mezi mistrem a žáky sloužící k prohloubení porozumění dharmě.
Mušotoku (jap.) – praktikování bez snahy něco uchopit, bez cíle či zisku.
Nirvána (san.) – doslovně: vyhasnutí; uskutečnění pravého bytí ducha skrze nejvyšší moudrost; osvobození se z koloběhu narození a smrti (sansáry) a přechod do jiného rozměru existence.
Pradžňá (san.) – bezprostředně zakoušená, intuitivní moudrost, vhled do pravé podstaty světa; jedna z dokonalostí (páramitá), kterou na své stezce uskutečňuje bódhisattva.
Samádhi (san.) – doslovně: ustálení, upevnění; nedualistický stav ducha, kdy duch zakoušejícího subjektu splývá se zakoušeným objektem.
Sansára (san) – doslovně: koloběh životů; sled znovuzrození, jimiž prochází každá bytost, dokud nedosáhne vysvobození a nevstoupí do nirvány; v mahájánovém buddhismu je sansára chápána jako jevový svět a je pokládána v podstatě za totéž co nirvána, neboť pokud člověk nevnímá jevovou stránku světa, nýbrž jeho pravé bytí, sansára a nirvána se vzájemně neliší.
Sangha (jap.) – původně: buddhistický klášterní řád; obecně: společenství lidí praktikujících Buddhovu cestu.
Satori (jap.) – hluboké osvícení; probuzení se k pravdě, která je mimo dualitu a rozlišování; vhled do vlastní skutečné přirozenosti, a tedy do přirozenosti veškerého bytí.
Sesšin (jap.) – doslovně: soustředit mysl; doba intenzivní praxe se sanghou, která se uskutečňuje v ústraní či v zenových klášterech.
Šihó (jap.) – osobní odkaz Dharmy z mistra na žáka.
Šikantaza (jap.) – doslovně: nic, než dobře sedět; způsob meditace často popisovaná jako „metoda bez metody“; prodlévání ve stavu prosté, bdělé pozornosti tady a teď, která není zaměřena na žádný objekt a nelpí na žádném formě.
Šíla (san.) – morálka; morální čistota v činech, slovech a myšlenkách a její dovedení k dokonalosti; jedna z šesti dokonalostí.
Šóbó genzó (jap.) – „Pravý Zákon, Oko Pokladu“; jeden z nejdůležitějších spisů sótó zenu, sbírka nauk a komentářů japonského zenového mistra Dógena.
Tathágata (san.) – doslovně: ten, jenž takto dospěl, dokonalý; označení toho, jenž na cestě pravdy dospěl k nejvyššímu osvícení (samjaksambuddha); jeden z deseti titulů Buddhy.
Zazen (jap.) – doslovně: sedět v úplnosti; základní metoda zenové praxe; přebývání v bdělé pozornosti, která není zaměřena na žádný objekt a nelpí na žádném formě (šikantaza).
Zen (jap.) – (z indického dhjána) škola mahájánového buddhismu, jež se začala od 6. století rozvíjet nejprve v Číně, poté v Japonsku, v Koreji a ve Vietnamu; ve 20. století se rozšířila do Severní Ameriky a západní Evropy a samozřejmě také do České republiky; nepřetržitý odkaz dharmy od mistra k žákovi (šihó), který realizoval probuzení.
Nahoru | | © Sótó zen ČR
