Buddha

Buddha se narodil asi r.563 př.n.l. v Kapilavastu, na území patřícím dnešnímu Nepálu. Dostal jméno Siddhártha Gautama a protože pocházel z klanu Šákjů, byl později nazýván Šákjamuni („šákjovský mnich”). Jeho otec byl králem, matka Májá Devi zemřela sedm dní po porodu. Princ Siddhártha vyrůstal v blahobytu a dostalo se mu dokonalé výchovy .V sedmnácti letech se oženil s Jašódharoua dostal tři paláce a skvostné dary. Princ i přes své bohatství nebyl svobodný, málokdy opustil královský palác,nikdy neviděl skutečný svět, žil v přepychu a radovánkách. Při svých vycházkách uviděl starého žebráka, nemocného člověka a mrtvolu. Tehdy pocítil hluboký soucit. O jeho další cestě rozhodlo setkání s žebravým mnichem s miskou v ruce, klidným pohledem, jehož vzhled svědčil o dokonalém klidu jeho duše. Gautamovi bylo tehdy třicet let a uprchl z královského paláce. Vydal se hledat cestu, jak překonat utrpení a najít duševní klid. Prošel cestou askeze i jógické meditace, ale ani ty ho nedovedly k cíli. Nakonec se rozhodl, že bude odpovědi na své otázky hledat sám v sobě. Na svém putování se dostal do vesnice Gajá. Zde usedl pod strom punal (ficus religiosa, nazývaný později strom Bódhi) do tradičního sedu: hlava a trup vzpřímené, nohy zkřížené a ruce spojené v klíně, jedna dlaň vložená do druhé. Na počátku ovládal své tělo pomocí mysli, ale brzy toho zanechal a změnil techniku. Oddal se hluboké askezi a setrval v dokonalé nehybnosti. Nakonec téměř ztratil lidskou podobu a procházející lidé ho považovali za démona. Po šesti letech úsilí tuto cestu opustil a prohlásil, že : „toto není cesta, vedoucí k osvícení a k ukončení zrození, stáří a smrti”. Přerušil půst, najedl se, vykoupal se, oholil se, ostříhal si vlasy. Aby se mu lépe sedělo, připravil si podušku z trávy a znovu usedl pod strom Bódhi, tváří k východu. Rozhodl se: „Nechť mé tělo na této podušce vyschne, mé kosti a mé svaly se rozpadnou, ale dokud nedosáhnu osvícení, nehnu se odtud, i kdyby to bylo sebedelší a sebetěžší”. Za úplňkové noci Gautama prošel čtyřmi stupni vytržení, v nichž dospěl k hlubokému poznání. Ráno osvítilo vycházející slunce namísto askety, jakých bylo mnoho, jedinečnou bytost, Buddhu, neboli „osvíceného”. Buddha prohlásil: „Zde je utrpení, zde je původ utrpení, zde je odstranění utrpení, zde je cesta, vedoucí k odstranění utrpení, to vše jsem poznal takové, jaké to je”. Nazval svou cestu střední cestou, protože odmítá krajnosti jako asketismus i hédonismus. Rozhodl se předat tuto hlubokou nauku lidem. Ve svých kázáních Buddha sdělil čtyři ušlechtilé pravdy o příčinách utrpení a tzv. ušlechtilou osmidílnou stezku – program výchovy a studia k dosažení cíle, tj. k vysvobození.

Buddhu následovaly zástupy a obklopila jej nadšená skupina žáků. Jeho poselství překračuje všechny rozměry bytí. Buddha předal všem následujícím generacím nejen hluboké filozofické učení, ale také důslednou praxi – dokonalý sed, v němž dospěl k osvícení. Právě v tomto sedu pochopil, že cyklus bytí, plný utrpení nemá žádnou podstatu ani podklad. Odmítl ztrácet čas pokusy o proniknutí do tajemství počátků a konce bytí: stačilo, že pochopil jeho bolestnou prázdnotu, vytvořil metodu a učil ji více než čtyřicet let.

Jednoho večera v malé vesnici na severu Indie seděl Buddha Šákjamuni obklopen svými žáky. Konec jeho pozemského života se blížil. Ánanda, jeho oblíbený žák se jej zeptal: „Mistře, léta následujeme Vaše učení. Můžete nám říci, co je jeho podstatou?” A všichni čekali na odpověď. Ale Buddha beze slova utrhnul květinu, která byla před ním, zdvihnul ji do výšky a usmál se. Jediný žák, Mahákášjapa, intuitivně pochopil smysl této němé odpovědi, a stal se prvním patriarchou zenu. Protože zen odvozuje svou tradici od tohoto nádherného setkání květiny a Buddhova úsměvu.

Buddha byl filozof, lékař mysli a zakladatel náboženského hnutí, které obsáhlo celou Asii a které následují po dobu dvaceti pěti století milióny lidí na celém světě. Univerzální sed, v němž dospěl Buddha k osvícení je předáván z mistra na žáka po sedm století v Indii, sedm v Číně a sedm století v Japonsku. V této originální pozici zazen dosáhli ti, kteří ji cvičili probuzení a tím osvobození od utrpení. Tato původní pozice je předávána v nepřerušené linii Buddhů a patriarchů po dobu 2500 let až dodnes.



Nahoru | © Zen mistra Sandó Kaisena, Sótó zen ČR