Moudrost

Vidět, že se tělo skládá ze čtyřech
nestálých a proměnlivých elementů,
že i duch či myšlení,
které závisejí na pěti smyslech,
jsou nestálé,
že člověk sám sebe nenajde ani v těle,
ani v duchu,
který se dá poznat, pochopit,
vyjádřit či jasně spatřit –
to je moudrost.

Když vnitřní a vnější svět
splývají,
když odpovídají času a prostoru
a když se to vše rozvine,
je to jako květ moudrosti
v jarním sněhu.

Vidět svět, přírodu,
věci a bytosti takové, jaké jsou,
bez vlastních představ,
to znamená vidět moudrost takovou,
jaká je.
Dodat cokoli do skutečnosti takové,
Jaká je, znamená odebrat
všechen půvab
projevující se moudrosti.

Svět je plný mudrců
a knihy jsou plné moudrosti.
Málo je však těch,
kteří nabídnou své tělo a ducha
ostatním.

Moudrý není ani asketa,
ani chudý,
ani bohatý,
ani chytrý,
ani vzdělaný,
ani taký či onaký.
Moudrý je ten,
kdo je za všech okolností
se vším jednotilo,
jedna duše.

Velké skutky nejsou nezbytně
velkou moudrostí.
A přitom malé skutky mohou
obsahovat velmi velké moudro,
jako například zavírat dveře jemně,
až dokud nejsou úplně zavřené.
Jsou lidé, kteří hovoří o moudrosti,
a jsou nepozorní k druhým
nebo převrhávají věci,
kam kráčejí?

„Buď rozumný!“ –
vyzývá křičící hlas dítě k moudrosti.
A dítě se usměje.

Mých pět smyslů je otevřených.
Proto mé myšlenky odcházejí
a přicházejí.
A zem se jimi krmí.
A já jsem zem.
Abych nakrmil svých pět smyslů.
A zanechal své myšlenky.

Když se pohne vědomí,
Pohne se ve mně celý vesmír.
Když se pohne vědomí,
poznám vesmír, který se ani nehne.
Úryvky z knihy Mistra Kaisena:
KAISEN, Róši. Poklady ducha/Verše bláznivého mnícha. Bratislava: Perex K+K, 1997. ISBN 80-85599-23-6
/Můžete zakoupit v našem obchůdku!/



Nahoru | © Zen mistra Sandó Kaisena, Sótó zen ČR