Bódhidharma

Bódhidharma žil o sedm století později než Buddha Šákjamuni. Byl původem bráhman a třetí syn krále Simhavarmana. Již ve svém mládí přešel k buddhismu. Byl dlouhou dobu žákem Pradžnádháry, 27. patriarchy po Buddhovi Šákjamunim. Na přání Pradžnádháry odjel do Číny, aby tam předával Buddhovo učení.

Bódhidharma odešel z Indie do Číny. Plavil se po Jižním moři a po Indickém oceánu, prošel Sumatru a Malajsii, až nakonec přistál 21.září 527, ve věku 66 let v Kantonu. Odtud odešel navštívit císaře Wu do bývalého hlavního města Nankinu. To bylo 29. října 527. Císař přijal Bódhidharmu, syna krále z Madrasu a žáka Pradžnádháry. Řekl mu: „Stavěl jsem chrámy a podporoval jsem mnoho mnichů. Jistě mám velké zásluhy?” „Žádné zásluhy!” odpověděl Bódhidharma. „Jak to?” žasnul císař. „Po tolika dobrých skutcích?” „Skutky nejsou vůbec záslužné. Zásluhy vašich skutků se určitě stanou zdrojem iluzí a žádostí”, odpověděl Mistr. Na císaře to udělalo hluboký dojem. Pohlédl na Bódhidharmu a zeptal se: „Jaký je tedy prvopočátek, posvátný princip?“ Bódhidharma odpověděl: „Neprozkoumatelné prázdno a nic posvátného!” Císař vstal a zvolal: „Kdo tedy stojí přede mnou?” Bódhidharma také vstal a řekl: „Nevím!” Císař pochopil, že mnich ztělesňoval nejvyšší pravdu. Bódhidharma si ale uvědomil, že jej nemůže ničemu naučit. Opustil Nankin, přešel na druhý břeh řeky Jan-c´a dostal se na horu Wu-taki (Susan) v provincii Hunan. Tady našel klášter, usazený na úpatí hory. Klášter se nazýval Šao-lin-su (japonsky Šórin-dži), což znamená „klášter v mladém lese”. Dovnitř vešel 23.listopadu. Ihned zjistil, že mniši žijí v naprostém rozporu s autentickým učením, které přinesli před 200 lety do Číny dva indičtí mniši, Mathanga a Barama.

Bódhidharma nařkl čínské buddhisty z praktikování magie, obřadů, odporujících Buddhovu učení a z oddávání se neužitečným intelektuálním spekulacím. Podle něj je třeba hledat vevnitř, v sobě a neopírat se o texty, protože každý člověk v sobě má Buddhu (osvíceného). Původní buddhismus nemá nic společného s frazeologií a intelektuálními hříčkami, které zakrývají pravé intuitivní poznání. Mniši jej však neposlouchali. Bódhidharma proto odešel z kláštera, ale jen o několik desítek metrů. Usedl do zazenu na kámen, pokrytý suchou trávou, zkřížil nohy, dokonale vyrovnal páteř a šíji, zatáhl bradu, vložil jednu dlaň do druhé a spojil palce. Podobal se v té chvíli skále. V této poloze praktikoval meditaci bez přestávky po devět let. Zvedl se jen proto, aby vykonal své potřeby. Živil se bobulemi, houbami, ovocem. V meditační poloze někdy i spával.Mniši jej z kláštera mohli vidět, Zpočátku jej kritizovali, později jej ale začali obdivovat a ctít.

Po roce přišel za Bódhidharmou mnich jménem Eka, který se chtěl stál jeho žákem. Aby dokázal svou odvahu, usekl si údajně před Bódhidharmou levou ruku. Bódhidharma řekl Ekovi: „Když všichni opravdoví mistři začali hledat Cestu, dělali to kvůli dharmě (vesmírné pravdě). Zapomínali na své tělo i na svou mysl. Ty sis přede mnou odseknul ruku. Hledáš Cestu, a to je dobře”. Eka se stal na 8 let jeho žákem. Na mnichy jejich praxe udělala takový dojem, že jim otevřeli bránu kláštera, a přijali je mezi sebe.Mniši žili v dokonalém pohodlí, které se projevovalo jak v jejich praxi, tak v běžném životě. Budovy byly v nepořádku, pole neobdělávaná. Bódhidharma se rozhodl, že mnichům pomůže. Zasvětil se jejich výchově, aby probudil jejich těla i mysli. Poručil jim brzy vstávat a učil je indickému boxu, zvanému vadžnamusti, kterému jej naučil jeho mistr. Kladl důraz na hluboké dýchání a na energetizující techniky. Mniši poznenáhlu získávali hlubší smysl svých životů. Přestali pěstovat učenost, mystéria, magické praktiky a jiné věštecké obřady, ale seděli v Buddhově poloze a hledají jeho původní tvář. Bódhidharma je učil: „Nehledejte nic zvláštní, zanechte starostí, buďte dokonale pozorní k přítomnému okamžiku, učte se od svého nejhlubšího vědomí. Vydechujte klidně, dlouze a hluboce, a vaše mysl se přirozeně osvobodí ode všech překážek, a budete moci být dokonale svobodní”. Bódhidharma byl tedy u kolébky boxu, pěstovaného v Šao-lin, ale jeho původním učením byl zazen.

Mé učení je mlčenlivé
Bez jakékoliv tradice
Moje cesta mě vedla
Desetitisíce mil
Na západ.



Nahoru | © Zen mistra Sandó Kaisena, Sótó zen ČR