Kódó Sawaki

Kódó Sawaki se narodil v roce 1880 v zámožné rodině, nedaleko svatyně v Ise. Jmenoval se Caikiši.

V pěti letech ztratil matku, o tři roky později zemřel jeho otec. Kódóův pěstoun byl slabý člověk, zajímající se jen o kouření a sex. Ve třinácti letech si Kódó vydělával jako ochránce hazardních hráčů. Stal se svědkem smrti starého člověka v bytě prostitutky a rozhodl se, že změní svůj život. Cesta ho vedla k buddhismu. Začal navštěvovat kláštery Šinšú a chtěl se stát mnichem.Vydal se do Eiheidži, kde nejdříve pracoval jako sluha a učil se zazen. Obdržel „tokudo” (vysvěcení) v klášteře na Kjúšú a stal se mnichem se jménem Kódó. Později poznal Mistra Fueoku Sunum Ošóa, který ho naučil správné praxi – nehledat satori, ale usednout do zazenu bez cíle a zisku. Po rusko-japonské válce, v níž byl vážně zraněn, po pěti letech přestávky, ve věku 25 let, vstoupil do kláštera Hórjudži v Naře, kde studoval filozofii, zazen a Šóbógenzó. V roce 1935 se stal učitelem zazenu na univerzitě v Kanazawě a následně godóem v klášteře Sódžidži. V roce 1936 se stal jeho žákem Jasuo Dešimaru. Těsně před válkou vedl Kódó velký klášter Tengjó Zen In v horách. Po válce vedl sesšiny a letní tábory v různých částech Japonska a to mu přineslo slávu po celé zemi. Nazývali ho „Kódó bez domova”, protože se nechtěl natrvalo usadit v žádném klášteře.

Kódó Sawaki vnesl oživující vítr do upadajícího zenu, ukazoval hlavně zazen. Po celou dobu jej doprovázel Taisen Dešimaru , díky čemuž mu Kódó mohl předat podstatu buddhismu. Ve věku 86 let onemocněl a poslední tři měsíce strávil v klášteře Antaidži. Z učení Kódóa Sawakiho: „Když cvičíte zazen, stane se váš život stabilním a nezaujatým. Pokud zapomenete na osobní zisk, Buddhova dharma se projeví bleskově. Cokoliv byste vykonali dobrého, ale jenom pro uspokojení vlastního ega, je žalostné. Lidské bytosti mají čím dál větší vědomosti, ale já si myslím, že konečným cílem je možnost naslouchat zvuku údolí a dívat se na barvu hory. Jinými slovy, je třeba méně se dívat na lidi, a častěji na měsíc, stromy a poslouchat kázání celého vesmíru. Buďte tvůrci současnosti svého opravdového ega. Té současnosti, která tryská bez přestávky, svobodná a bez pout. Nazýváme to „bez myšlení”, hi-širjo. Kdyby lidstvo na této zemi toužilo po Cestě, nebyly by žádné války, hlad ani neužitečné existence, které nacházejí své potvrzení jenom v soupeření. Tato země by se mohla stát rájem, ale lidé dávají přednost vymýšlení příběhů svého vlastního ega. Bez myšlení a bez touhy – hi-širjo – neznamená vůbec, že je třeba být tupcem. Znamená to pouze, že se člověk nemá radovat, když se objeví Buddha, a nemá být smutný, když se objeví démon. V království Cesty ego mizí. Mizí z celého vesmíru. Když provádíme zazen, neexistuje žádný hřích. Zazen je jediné pravidlo předané Buddhy a patriarchy. Šikantaza se shoduje se zazenem Bódhidharmy a Šákjamuniho, ale pokud je to zazen, ve kterém něco hledáme, třebaže i nejvyššího, pak ztrácí celou svou hodnotu a zůstává jenom prázdná praxe. Jenom takový zazen, který je cvičen celým tělem složeným z masa, je opravdovým Buddhou.”



Nahoru | © Zen mistra Sandó Kaisena, Sótó zen ČR