Meditace zazen

Odkaz prostřednictvím praktiky nezištné pozice
„I když buddhismus jako náboženství, filozofie plná předpisů chování a rituálů k nám došel v rozmanitých podobách, pozice, v níž se Buddha probudil pod stromem Bodhi, zůstala stejná. Pozice byla předávaná po sedm generací v Indii, po sedm generací v Číně a sedm generací v Japonsku.
Díky této čisté, jednoduché a původní pozici, známé již po více než dva tisíce pět set let, dosáhly všechny lidské bytosti, které ji praktikovaly Probuzení, nebo-li ukončení utrpení.
Je pravda, že tato pozice čistého osvobození byla používána i jako prostředek ke zlepšení zdraví, dosažení duchovních stavů, zvláštních schopností, mystických zkušeností. Avšak původní zazen, o kterém hovořím, zůstal čistý a nezměněný díky dlouhé, nepřetržité linii odkazu Patriarchů a Mistrů…“

Ne – meditace

„Zazen, původně nazývaný dhjána, nemá nic společného s meditací, protože tu ve skutečnosti není nic, o čem by se mělo meditovat. Není tu nic k nalezení, ani k uchopení.
Jedná se spíše o opuštění všech věcí a ponechání ducha v jeho přirozeném stavu, svobodného a zbaveného neklidu. Zen – znamená Úplnost, Všechny Bytosti, Za –  znamená usednout. Zazen tedy znamená usednout přirozeně v srdci všech věcí. Je třeba být klidný, uvolněný, svobodný a ponechat stranou všechny naše výtvory mysli, ať už jsou jakékoli.
Zazen to je návrat do nulového bodu vědomí. Je to čisté vědomí, prvotní, dokonalá, absolutní pravda, stojící nad bytím i ne-bytím, kterou nazýváme Bůh, Buddha, Brahma!
Protože je neuchopitelná, za hranicemi našeho osobního vědomí, je nepojmenovatelná, nezrozená, bez počátku a bez konce.“

Zen

„Zen není ničím jiným než praktikováním zazenu. Pokud by některá umění jako je budó, umění aranžování květin – ikebana, bonsaje, malířství nebo poezie byly pěstovány v duchu zenu, staly by se cestou umění. Zazen není uměním, jak dělat zazen. Je to dharma míru a štěstí, praktika uskutečnění dokonalého Probuzení. Posadit se nehybně jako hora.

Uchopit podstatu vesmíru přímo. Takový je zazen, o němž hovoříme.

Můj Mistr, Taisen Dešimaru řekl:
„Zazen je dospělou, zralou formou našeho života.“
Zazen není metodou, jak k něčemu dospět ani cvičením k tomu, jak něco přetvářet.

Protože název „meditace“ obsahuje akt myšlení, lze říci, že zazen je meditace bez předmětu.  Je to praktika, která je základem všech pěti velkých náboženství.

Vysvětlím zazen ve třech hlavních bodech, a to:

– pozice těla
– dýchání
– stav ducha

Pozice

„…Nejlepší metodou je položit pravou nohu na levé stehno a potom levou nohu na pravé stehno. Je to tradiční poloha lotosu: padmasana (v sanskrtu), kekka (v japonštině).

Jestli není možné zaujmout pozici kekka, bude snazší usednout do pozice hanka: levá noha je položená na podlaze, chodidlem nahoru a pravá noha je položená na levém stehně, chodidlem nahoru.

V průběhu zazenu je dovoleno změnit polohu nohou. Jestliže má praktikující vážné potíže, je třeba použít vyšší polštář nebo si dát několik polštářů na sebe.

Kolena se musí pevně dotýkat podlahy – to je velmi důležitý pokyn. Abychom toho dosáhli, je potřeba usednout se zkříženýma nohama, naklonit se dopředu, aby se obě kolena dotýkala podlahy. Potom uchopíme oběma rukama polštář a posuneme ho co nejvíce pod sebe. Vyrovnáme tělo, neměníme však polohu kyčlí. Díky tomu bude páteř rovná, v bederní oblasti lehce, přirozeně prohnutá dopředu. Jestli nás bolí bedra, bude pozice zpočátku bolestivá a těžká, ale pravidelným cvičením se bolest zmírní a správné prohnutí páteře bude samozřejmostí.

Tato pozice je zpočátku těžká pro všechny. Také já jsem s ní měl mnoho problémů. Ať je tato pozice jakkoli těžká, nepříjemné pocity s postupující praxí mizí.

Jestliže není vůbec možné zaujmout pozici kekka nebo hanka, je možné usednout na židli, záda se nedotýkají opěradla, chodidla jsou na podlaze, ženy mají nohy u sebe, muži mírně od sebe.“

Poloha těla a páteře
„Velmi důležité je i správné držení trupu, zvláště pátého bederního obratle, který musí být ve správné poloze, aby se dosáhlo správného prohnutí. Břicho je uvolněné a je dosaženo stability. Můj mistr říkal, že prohnutí musí být takové, aby se zdálo, že se řiť dívá na slunce. Kolena jsou pevně položena na podlaze, temeno hlavy tlačíme do nebe, jakoby na něm ležel těžký kámen, tak díky naší pozicí jsou nebe i země sjednoceny. Potom je třeba se pohupovat zleva doprava, sedm až osmkrát, nejdříve hluboce, potom čím dál méně, abychom nalezli pozici plnou rovnováhy.

Mistr Dógen napsal ve Fukanzazengi:
„ Musíme především sedět s vyrovnanou páteří, nenaklánějíce se ani napravo, ani nalevo,  ani dopředu, ani dozadu. Nos musí být ve svislé linii s pupkem a uši v jedné rovině s
rameny.“

Brada musí být přitažená k šíji.
Hlavu držíme vzpřímeně. To je rovněž velmi důležitý pokyn.
Ramena jsou přirozeně spuštěna dolů. Břicho je úplně uvolněné.
Pozice páteře je uvedena na obrázcích.

zazen

Obrázek č.l ukazuje normální polohu páteře při zazenu z bočního pohledu. V závislosti na stavbě těla, napětí svalů a vazů se může poloha odlišovat. Ale obecně vzato musí páteř tvořit harmonickou a bezbolestnou křivku. Je třeba přiznat, že k tomu dochází často až po obtížné adaptaci.
První chyba, jíž se začátečníci dopouštějí, je zobrazena na obrázku č.2. Ztuhlá, bolestivá kolena nejsou na zemi, pánev se nenaklání mírně dopředu, páteř ztuhla ve vertikální poloze a má tendenci se prohnout dozadu.

Celá pozice trupu ztratila rovnováhu, je nachýlena dozadu a meditující je tlačen do polštáře. Cítí bolest v každé části těla a bezvýsledně se snaží narovnat, což může nakonec udělat, když nakloní hlavu a ramena dopředu v úsilí udržet tak rovnováhu, kterou až dosud  pociťoval jen velmi nejistě. Všechno se odvíjí od způsobu sezení, kolena jsou nesprávně položena, polštář je moc tenký nebo jsou hýždě příliš vzadu.

Na obrázku č.3 dosáhl praktikující rovnováhy sedu  za cenu „přelomení se“  na úrovni  pátého bederního obratle a křížových obratlů – L5-S1. Celá zadní část poslední meziobratlové ploténky je uskřípnutá, bolest je bodavá, jako rána dýkou. Pozor na sedací nerv! Této chyby se často dopouštějí ženy, které jsou uvolněnější než muži. Sed vypadá na první pohled správně, ale horní část páteře není v rovnováze, nedochází k protažení směrem k nebi. Takovou polohu často zaujímají lidé, kteří postupují silově: „Musím na to přijít!“ Je to hrdinský aspekt zazenu, ale je lépe trpělivě vyčkat, až se páteř trochu přizpůsobí.

Na obrázku č.4 je nejčastěji dělaná chyba. Je to hyperlordóza, vznikající tím, že se snažíme vyrovnat páteř násilím pomocí napnutí bederních svalů.

Protažení páteře směrem k nebi je obtížné nebo nemožné a i když to tak nevypadá, sed není stabilní. Rozložení sil v základním trojúhelníku tvořeném koleny a dolní částí hýždí je nerovnoměrné. Kolena nesou značnou část váhy. Naštěstí situaci zachraňují bederní svaly, které se však rychle unaví a vyplní se kyselinou mléčnou. Odtud vlastně pochází únava, z níž pak neprávem viníme zazen. Tento nákres znázorňuje jev, který je označován jako „fenomén napjatého luku“. Ze všech těchto krátkých popisů (stručných, protože porozumět můžeme jen díky cvičení) je třeba vyvodit závěr. Tak tedy, pozice zazen je především pozicí rovnováhy kloubů. Nemá smysl se snažit vyrovnat páteř napínáním svalů, jestliže není udržena rovnováha.

Proto je nutné začít od lehkého prohnutí pánve dopředu, pociťování a uvědomování si tří opěrných bodů: obou kolen na podlaze a perinea (hráze) na polštáři. Neprohýbat bederní páteř násilím, nechat ji se přizpůsobit a vyčkat, až rovnováha mezi ploténkami způsobí vyrovnání celé páteře. Tak se pozice stane – když použiji přirovnání Mistra Dešimarua –„nehybná jako jedle“.

Poloha rukou
„Levá ruka s dlaní nahoru spočívá uvnitř dlaně pravé ruky. Konečky palců se lehce dotýkají a jsou v horizontální poloze. Nesmějí se ani zvedat jako „hora“, což ukazuje na duševní napětí, ani klesat dolů, tvoříce „dolinu“, což je projevem ospalého ducha.

V tradici Sótó zenu Bódhidharma i Mistr Dógen praktikovali tímto způsobem.
Útvar vytvořený palci a dlaněmi tvarem připomíná dvě spojená vejce. Okraje dlaní se musí dotýkat břicha.

Držení těla podmiňuje stav mysli a naopak. Zvednutí zaťaté pěsti podmiňuje agresivního ducha, pozice spojených dlaní vede ducha k adoraci, uctívání. Pozice zazen vede mysl k meditaci. Lokty nesmějí být přitisknuty k tělu, ramena přirozeně spadají dolů.“

Poloha úst a jazyka
„Ústa jsou vždy zavřená, rty spojené, nikoli napjaté, koutky úst jsou zvednuty nahoru s lehkým úsměvem. Jazyk se dotýká patra, tváře jsou uvolněné.“

Poloha očí
„Oči jsou otevřené, abychom neusínali. Pohled spočívá úplně přirozeně asi jeden metr na podlaze před námi. Neměli bychom bloudit zrakem ani doleva ani doprava. Zrak musí být nehybný. Nezabýváme se v mysli předměty nacházejícími se v zorném poli. Pohled musí být bezpředmětný.“

Shrnutí
„Sedneme si na polštář, zkřížíme nohy, kolena se dotýkají podlahy, záda jsou rovná s prohnutím v bederní části, brada přitažená ke krku, ruce správně položené, zrak asi jeden metr před námi, ramena přirozeně svěšená. Všechny tyto činnosti konáme s velkou energií. Mysl jak lev připravený ke skoku.“

Dýchání

„Obyčejně nevysvětluji metodu dýchání, dokud se nepřesvědčím, že pozice těla je stabilní a že praktikující je schopen ji určitý čas udržet. Z předčasného poučení by mohly vzniknout dvě nevýhody:
– první: když není pozice správná, není možné dosáhnout správného dýchání
– druhá: soustředění celé pozornosti praktikujícího na dýchání a nesoustředění se na pět základních bodů správné polohy těla.

Zenové dýchání není srovnatelné s dýcháním v józe, které se koncentruje spíše na dosažení určitých zvláštních fyziologických a psychologických účinků. Zenové dýchání se zaměřuje především k dosažení pomalého, silného a přirozeného rytmu dechu, protože dýchání je pro organismus člověka nejdůležitější funkcí.

Je možné vydržet dlouho bez jídla, ale bez dechu nemůžeme žít ani několik minut.
Díky normálnímu dýchání je možné žít dlouho v dobrém zdravotním stavu, s vyrovnanou myslí. A naopak – nesprávné dýchání vede ke slabosti, nemoci, nestabilitě mysli  a dokonce i ke smrti.
Tělo a mysl jsou v takové jednotě, že vliv jednoho na druhé je obdivuhodný. Hluboké dýchání, pomalé, klidné a silné odstraňuje komplikace mysli. Mysl se stává čistá, průzračná  jako nebe bez mraků, zářivá a jasná jako měsíc. Tak je možné se přiblížit k „mushin“, k ne-mysli, ke „ku“ – prázdnotě.  „Mushin“ je mysl bez cíle, bez aktivity, bez vnímání ani ne-vnímání, dokonalá pozornost.

Popíšu nyní způsob dýchání v opravdovém zenu. Kladu přitom důraz na to, že dýchání musí být přirozené, stejné jak při zazenu, tak i při jiných každodenních činnostech.“

Nádech
„Živý, hluboký, přirozený a vědomý. Nezaměřujeme se na počítání dechů.“

Výdech
„Pomalý, hluboký, silný. Vzduch je pomalu vypouštěn ven, zatímco síla výdechu je pevně posazená v břiše. Je to možné přirovnat k bučení krávy nebo také ke křiku novorozence.  Živý a krátký nádech, jakož i pomalý a silný výdech jsou známkami síly a vitality, tak charakteristickými pro krávy nebo děti. Naproti tomu neúplný nádech a povrchní, krátký výdech jsou známkami slabosti a depresivních stavů. Sledujte, jakým způsobem umírající člověk lapá po vzduchu, dělaje slabé, krátké, přerývané nádechy bez výdechů. Pozorujte rovněž osobu, která je zraněná nebo má strach. Jejich výdech je zablokovaný.

Tento způsob zenového dýchání nazýváme „uni shu“, to znamená jeden. V sanskrtu je to „óm“, hluboká a silná jednoslabičná vibrace, která je nazývána „bija“ – semeno. Doprovází vzývání velkého množství božstev. Ještě esotericky řečeno je označována za esenci pravdy, z níž pocházejí všechny energie. „Shu“ znamená rovněž praktika zazen a „un“ označuje bučení krávy.

Obyčejně lidé v průběhu nádechu naplní pouze polovinu plic, v horní části plic vzduch zůstává stát. Při zazenu je dýchání hluboké a hroty plic jsou dobře prokysličeny. Obvykle dýcháme patnáctkrát za minutu a nemocný člověk dvacet až třicetkrát. Díky zazenu praktikující dýchá pět až devětkrát za minutu, ale může to být ještě méně. Na konci jednoho sesšinu Mistr Dešimaru dýchal jedenkrát za minutu a byl zaznamenán rekord jednoho z jeho přátel, který měl jeden dech za tři minuty.

Recitování sútry Maka Hannja Haramita Šingjo má blahodárné účinky nikoliv díky zvukům, ale díky délce a hloubce dýchání.

Jestliže je dýchání správné, všechny věci v životě se stanou snadné. „

Úryvky z knihy Zazen SatoriKAISEN, Mistr. Zazen Satori. Olomouc : Fontána, 2005. 89 s. ISBN 80-7336-221-X



Nahoru | © Zen mistra Sandó Kaisena, Sótó zen ČR