Sandó Kaisen

Mistr Sandó Kaisen patří mezi hlavní představitele zenu v Evropě. Navazuje na tradici školy, kterou založil mistr Eihei Dógen ve 13. století, v Japonsku. V Evropě se rozšířila v 60. letech minulého století zásluhou mistra Dešimarua. Hlavní náplní této školy je meditace v sedě – zazen neboli Buddhovo sezení, při které se klade důraz na pozici těla, dýchání a pozornost.

Sandó Kaisen – Alain Krystaszek se narodil v roce 1952 ve Francii, v Noyonu v kraji Oise. První léta dětství strávil ve svém rodném městě. Opustil ho v osmi letech, když se jeho otec rozhodl odvést jej na výchovu do své rodné vlasti, do Polska. Zde se mu ve Wroclawi dostalo přísné výchovy a represivní atmosféra komunismu tehdejší doby v něm zanechala zarmucující pocity. S tím, jak vyrůstal, stále více přemýšlel o otázkách nespravedlnosti, zloby a lidské hlouposti. Křesťanská výchova, které se mu v Polsku dostalo, když ministroval u starého biskupa, mu přinesla první odpovědi. Po svém návratu do Francie v roce 1967 se stal strážcem katedrály v Noyonu a průvodcem v muzeu J. Kalvína. Dokonce zamýšlel stát se knězem. Ale na mysli mu v té době vytanuly další otázky. Nedokázal se smířit s tím, že by mír a štěstí ducha mohly existovat jen mezi čtyřmi zdmi kostela a že by vnější svět byl naplněn jen utrpením a nevědomostí.

Bez přestání pokračoval ve svém hledání, vandroval od jednoho společenství k druhému. Začal si vydělávat na živobytí jako hudebník, hrou na bicí. V té době, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, byla ve Francii v plném rozkvětu východní filozofie. Unesen bojovými uměními, kterým se začal učit již v Polsku od zakavkazských učitelů, se rozhodl v roce 1972 podniknout cestu do Číny, a praktikovat tak bojová umění u samého zdroje. Jeho cesta vedla napříč Himálajemi, napříč celou komunistickou Čínou, až k malému klášteru, ztracenému v horách Wai-fang-šanu. Zde praktikoval kung-fu a meditoval pod vedením starého čínského mistra, který ho naučil mistrovství ovládání těla a ducha, stejně tak jako tradiční čínské medicíně.

Po návratu do Paříže se setkal s japonským mistrem Taisenem Dešimaruem, který přijel, aby v Evropě šířil zenové učení. V něm konečně našel živý příklad toho, co vždy hledal, a rozhodl se stát se jeho žákem. Skrze jeho blízkost a prostřednictvím zazenu se mu dostalo potvrzení toho, v co vždy věřil: že niterné hledání je přístupné všem. Že odpověď na něj nemůže být filozofická, mystická, esoterická, mravní nebo dokonce z božského řádu. Že pokud ono světlo existuje, září bez rozdílu ve všech cítících bytostech, že nemůže být výlučností pouze velkých kněží, guruů či mistrů, tradičních klášterů či svatých písem. Vždy pro něj bylo nejpodstatnější praktikovat prostřednictvím těla, velmi rychle tak porozuměl, že tajemství bytí spočívá ve skutečnosti těla, a nikoli ve smyšleném duchovnu.

V roce 1979 se mu dostalo z rukou jeho mistra vysvěcení na mnicha pod jménem Sandó Kaisen „Osamělý poustevník.“ Zcela se tedy odevzdal praktice a předávání pozice zazenu. Zdokonaloval se v uměních ikebany (japonské umění aranžování živých květin), kaligrafie (japonské písmomalířství), v pěstování bonsají. Přes dvacet let se věnoval čínské medicíně a stále se zlepšoval v kung-fu, až do chvíle, kdy si uvědomil, že právě onen tichý sed překračuje všechny praktiky a vede přímo k realizaci. Tehdy definitivně zanechal bojových umění.

Překypuje energií přitahoval k sobě stále více žáků, vytvářel jedno sdružení za druhým, budoval množství center pro praktikování zazenu. V roce 1990 ho jeho kroky zavedly zpět do východní Evropy, aby zde v duchu svého mistra rozvíjel zenové učení a učil zazen. Jeho autenticita, jeho otevřenost a jeho odhodlání ho brzy učinily oblíbeným v Polsku, na Slovensku i v České republice. Již víc než patnáct let zde učí pozici zazenu a Probuzení, které vede ponad všechny lidské výtvory, které se dotýká podstaty života a smrti, zbavujíc se strachu, moralizování a všeho, co může lidskou bytost svazovat při hledání odpovědí. Často na svých přednáškách říká: „Vskutku neexistuje odpověď, kterou by bylo možné dát, neboť odpověď je v meditaci a v životě. Existuje pouze otázka. A pokud je tato otázka upřímná, je odpovědí sama o sobě.“

V roce 1992, ve Francii, za podpory svých nejbližších žáků, založil klášter, místo zcela zasvěcené praktikovaní zazenu. Klášter Kázání řeky, byl situován na břehu řeky Auvezère, v srdci Périgord. V roce 2005 založil klášter nový, v Larzacu, na jihu Dordogne. Klášter vybudovaný na malebném pahorku byl pojmenován Chrám štítu světla. V roce 2003 byl díky skupině věrných žáků vybudován klášter také v Polsku. Klášter se rozkládá poblíž řeky Warty, na okraji Załęczkého krajinného parku. Nese jméno Svatyně věčného světla. Poskytuje útočiště společenství zenových mnichů a mnišek, kteří zde žijí a praktikují Probuzení. Každý měsíc se v klášteře uskutečňují několikadenní odosobnění – sesšiny, dny intenzivní praktiky, vedené Mistrem Sandó Kaisenem nebo jím pověřeným mnichem. Zde, jako jinde, předává Mistr všem, kteří k němu přicházejí, jádro svého učení, kterým je nahlížet spontánně, svěže a nově na skutečnost takovou, jaká je. Pouze svým srdcem.

V posledních letech jeho dráha pokračovala ještě dále na východ, na Ukrajinu a do Ruska. Přednáší, účastní se sympózií, setkává se s rozmanitým spektrem osobností. U nás například s Václavem Havlem, manželi Tomášovými či panem Vackem. Zasahuje do politického a vědeckého života, stejně tak jako do života kulturního a náboženského. Média (televize, tisk a rozhlas) hlásají jeho poselství. Jeho známost překvapuje často i jeho samotného, neboť on pouze odpovídá na volání bytostí, které k němu přicházejí. Učitel a misionář, který vytvořil evropský zen, nevyhnutelné obrození z militarismu japonské tradice.

Vydal již okolo patnácti knih, z nichž mnohé vyšly i v Čechách: Budodharma neboli poučení samuraje (CAD press), Mnich bojovník (CAD press), Buddhismus a křesťanství (CAD press), Odysea člověka světla (Pragma), Trilogie mistrů zenu (Fontána), Zazen Satori (Fontána), Umění pokojného umírání (Fontána), Zenová masáž (Fontána) a Cesta v prázdnotě. Mnohé jsou díla zcela esenciální, neboť v nich přistupuje bez okolků k významným otázkám naší doby a dává konkrétní, jasné odpovědi. Neváhá rozhodnout otázku rovnosti mužů a žen, diskutovanou již od dob Buddhy Šákjamuniho, dovoluje svým žákyním, stejně tak jako žákům, světit ceremonie a stát se mistryněmi zenu.

Umělec, hudebník, kuchař, zahradník nebo kaligraf… jeho učení nabývá všech podob a přizpůsobuje se všem okolnostem. Vedle tradičních kusenů (bezprostřední učení během zazenu) a mondó (otázky a odpovědi mezi mistrem a žáky) zní jeho poselství také z písní, které skládá a hraje. V roce 2000 vydal na Slovensku své šansony na CD s názvem „Duša“. Vydání CD ho inspirovalo k vytvoření vlastního nahrávacího studia ve Francii. Ve studiu již nahrál a vydal sedmnáct CD, na nichž originálním způsobem přibližuje podstatu zenu (u nás vyšla řada jeho CD v češtině). Natočil také hraný celovečerní film „Prach světa,“ v němž pomocí příběhu, napsaného na motivy životních osudů jednoho ze svých žáků, přibližuje podstatu svého učení. Říká však také, že „nic není předmětem učení, neboť tomu, co je viděno srdcem, není zapotřebí se učit. Hledat svobodu je mylné a neexistuje žádná cesta, jak jí dosáhnout. Svoboda, stejně jako láska, není ničím jiným, než vyjádřením čistého klenotu, který září v každé věci. Stačí být živý a tvořivý a nechat vytrysknout spontaneitu z přirozeného a upřímného nadšení, které přebývá v každém z nás.“

Mistr Sandó Kaisen předává pouze jednu věc „z mé duše do tvé“: prolomit skořápku zvyků a jistot, které uvěznily bytost, abychom se dotkli Cesty a uskutečnili ji v čistém vědomí těla, abychom pochopili Ducha Jednoty.



Nahoru | © Zen mistra Sandó Kaisena, Sótó zen ČR