Slovníček

Avalókitéšvara (san.) – doslovně: Pán, jenž pozoruje pláč světa; bódhisattva neomezeného soucitu, jeden z osmi velkých bódhisattvů, emanace Buddhy Amitábhy.

Bódhi (san.) – doslovně: procitnutí, probuzení; jednota nirvány a sansáry, subjektu a objektu, založená na moudrosti; duch Bódhi – probuzený duch.

Bódhisattva (san.) – ten, který neotřesitelně, odhodlaně a upřímně usiluje o probuzení pro dobro všech bytostí, a který složil slib nevstoupit do nirvány dřív, než všechny cítící bytosti nedosáhnou stavu Buddhy; bytost, která nejen usiluje o probuzení, ale také dosáhla určitého stupně realizace.

Bódhidharma (440? – 528?) – První čínský patriarcha, který přenesl buddhismus z Indie do Číny; zakladatel buddhismu čchan (zen).

Dharma (san.) – Buddhovo učení či jeho pozdější komentáře a interpretace; v jiném významu také jevy nebo univerzální pravda.

Dógen Zendži (1200 – 1253) – japonský zenový mistr, který přenesl učení sótó zenu z Číny do Japonska.

Dódžó (jap.) – doslovně: místo předávání cesty; místnost určená k meditaci.

Gakudó jódžinšú (jap.) – jeden ze základních textů sótó zenu z roku 1234 obsahující učení mistra Dógena; spis obsahuje pokyny ohledně správného praktikování Buddhovy Dharmy a správného porozumění praxi; skládá se z deseti kapitol.

Hiširjó (jap.) – doslovně: to, co je nezměrné pro myšlení; stav mimo myšlení, myšlení bez myšlenek.

Kóan (jap.) – doslovně: veřejné vyhlášení; formulace ze sútry či výrok mistra, které mají vyprovokovat bezprostřední poznání nejvyšší pravdy; podstatou kóanu je určitý paradox, který překračuje pojmové chápání a může být pochopen pouze probuzením hlubších sfér mysli.

Mondó (jap.) – otázky a odpovědi; zenový dialog mezi mistrem a žáky sloužící k prohloubení porozumění dharmě.

Mušotoku (jap.) – praktikování bez snahy něco uchopit, bez cíle či zisku.

Nirvána (san.) – doslovně: vyhasnutí; uskutečnění pravého bytí ducha skrze nejvyšší moudrost; osvobození se z koloběhu narození a smrti (sansáry) a přechod do jiného rozměru existence.

Pradžňá (san.) – bezprostředně zakoušená, intuitivní moudrost, vhled do pravé podstaty světa; jedna z dokonalostí (páramitá), kterou na své stezce uskutečňuje bódhisattva.

Samádhi (san.) – doslovně: ustálení, upevnění; nedualistický stav ducha, kdy duch zakoušejícího subjektu splývá se zakoušeným objektem.

Sansára (san) – doslovně: koloběh životů; sled znovuzrození, jimiž prochází každá bytost, dokud nedosáhne vysvobození a nevstoupí do nirvány; v mahájánovém buddhismu je sansára chápána jako jevový svět a je pokládána v podstatě za totéž co nirvána, neboť pokud člověk nevnímá jevovou stránku světa, nýbrž jeho pravé bytí, sansára a nirvána se vzájemně neliší.

Sangha (jap.) – původně: buddhistický klášterní řád; obecně: společenství lidí praktikujících Buddhovu cestu.

Satori (jap.) – hluboké osvícení; probuzení se k pravdě, která je mimo dualitu a rozlišování; vhled do vlastní skutečné přirozenosti, a tedy do přirozenosti veškerého bytí.

Sesšin (jap.) – doslovně: soustředit mysl; doba intenzivní praxe se sanghou, která se uskutečňuje v ústraní či v zenových klášterech.

Šihó (jap.) – osobní odkaz Dharmy z mistra na žáka.

Šikantaza (jap.) – doslovně: nic, než dobře sedět; způsob meditace často popisovaná jako „metoda bez metody“; prodlévání ve stavu prosté, bdělé pozornosti tady a teď, která není zaměřena na žádný objekt a nelpí na žádném formě.

Šíla (san.) – morálka; morální čistota v činech, slovech a myšlenkách a její dovedení k dokonalosti; jedna z šesti dokonalostí.

Šóbó genzó (jap.) – „Pravý Zákon, Oko Pokladu“; jeden z nejdůležitějších spisů sótó zenu, sbírka nauk a komentářů japonského zenového mistra Dógena.

Tathágata (san.) – doslovně: ten, jenž takto dospěl, dokonalý; označení toho, jenž na cestě pravdy dospěl k nejvyššímu osvícení (samjaksambuddha); jeden z deseti titulů Buddhy.

Zazen (jap.) – doslovně: sedět v úplnosti; základní metoda zenové praxe; přebývání v bdělé pozornosti, která není zaměřena na žádný objekt a nelpí na žádném formě (šikantaza).

Zen (jap.) – (z indického dhjána) škola mahájánového buddhismu, jež se začala od 6. století rozvíjet nejprve v Číně, poté v Japonsku, v Koreji a ve Vietnamu; ve 20. století se rozšířila do Severní Ameriky a západní Evropy a samozřejmě také do České republiky; nepřetržitý odkaz dharmy od mistra k žákovi (šihó), který realizoval probuzení.



Nahoru | © Zen mistra Sandó Kaisena, Sótó zen ČR